Karel Plíhal – Včela

Skok na menu

Písnička z předrevolučního období, věnovaná Jarku Nohavicovi.

Na okno zaťukal nesměle
červenec v růžovým hávu
já právě psal píseň o včele
před sebou desátou kávu

Ač múzy mě líbají s nechutí
a nápady dost těžko hledám
včera mi stačilo bodnutí
do místa na který sedám

Rychle jsem vopustil lenošku
jak se mi nestalo léta
při pohledu na včelu nebožku
náhle mě napadla věta

Jak málo vod sebe dělí
osudy lidí a osudy včelí
jak málo vod sebe dělí
osudy lidí a včelí

Ať zpíváš či hraješ divadlo
či jinak ničíš si zdraví
dostal jsi do vínku žihadlo
namísto okrasy paví

A města jsou státečky ve státě
malá království s vlastními králi
každej dle vlastních zákonů trestá tě
dle vlastní potřeby chválí

Tohle tě k obraně donutí
a vznikne vosudná věta
to tvoje mrňavý bodnutí
do zadku velkýho světa

Světa se jen malinko ošije
sedne si vo kousek dále
snad jenom na chvilku ožije
pár místních dvořanů v sále

Pak třeba z Brna či ze Svitav
přiletí rychlostí střely
poněkud úřední epitaf
o konci bláhový včely

Jak málo vod sebe dělí
osudy lidí a osudy včelí
jak málo vod sebe dělí
osudy lidí a včelí

Já neříkám že mi to nevadí
mám-li mít tuhletu smůlu
jenže kolik je těch co nás nahradí
tolik co včel v každým úlu
tolik co včel v každým úlu

Vytištěno z http://plihal.wz.cz | oficiální stránky pana Plíhala najdete na http://karelplihal.cz

Tato písnička:

Tento web je neoficiální.
Oficiální stránky Karla Plíhala najdete na karelplihal.cz.

 

škola kytary online - NaNastroj.cz | Akordy na kytaru | © texty Karel Plíhal, web Jakub Kletečka | aktualizováno 23.9.2018