Kapo: 3
Ami Emi Ami 1. Po obloze vítr žene stovky bílých plachetnic, C G C E7 potopí se bezejmenné, nezbude z nich vůbec nic, F G C E7 jsou to rodné sestry písní, které kdysi zazněly, Ami Dmi Ami E Ami Emi polechtaly, pohladily, a pak někam zmizely. 2. Jednou z nich je píseň tato, jachta zvíci deset stop, veze slova, šperky, zlato, neboť kapitán je trochu snob, snědl všechnu moudrost dneška, a tak je mírně otylý, proto jachta jede ztěžka na konci té flotily. 3. Ale on směje se mi: Karle, hele, co bys pouštěl do gatí, pojedeme zase v čele, jen co se vítr obrátí, a tak se ženem do záhuby a za zvuků garmošky vylézají z podpalubí krysy, spojky, předložky.
Vytištěno z http://plihal.wz.cz | oficiální stránky pana Plíhala najdete na http://karelplihal.cz